Ve čtvrtek 24. září jsme se my, žáci 6.B, společně s naší třídní učitelkou paní Klingerovou a paní Gregorovou vydali na adaptační kurz do Hradce Králové. Sraz na nádraží byl už v 7 hodin ráno, což byl pro některé z nás možná první náročný úkol celého dne. Vlakem a poté hradeckou MHD jsme se ale úspěšně dostali až do PROSTOR PRO, kde pro nás lektorky Preventivních programů SPIRÁLA připravily adaptační program s názvem Vyplouváme.
A proč právě Vyplouváme? Na začátku šesté třídy jsme se ocitli na jedné společné lodi a čeká nás několikaletá plavba druhým stupněm. Během programu jsme proto prostřednictvím nejrůznějších her a úkolů zjišťovali, jak se nám bude společně plout, jak dokážeme spolupracovat a co můžeme udělat pro to, aby nám na naší pomyslné lodi bylo dobře.
Nejprve jsme si každý vyrobili vlastní papírovou lodičku nebo parník a znázornili na něm, co máme rádi a co nás baví. Potom už přišly na řadu společné výzvy. Jednou z nich bylo postavit z omezeného počtu kostek věž vysokou jako nejvyšší žák naší třídy. Tím je Honza – a protože je opravdu hodně vysoký, nebyl to vůbec jednoduchý úkol! Museli jsme se domlouvat, vymýšlet různé strategie, a především spolupracovat tak, aby naše věž byla nejen dostatečně vysoká, ale také stabilní.
Povídali jsme si také o tom, co je pro dobrou spolupráci důležité a co ji naopak může pokazit. A pak už naše plavba začala být pořádně dobrodružná. Přesouvali jsme se ze dvou lodí na jednu, protože druhá se začala symbolicky potápět. Nakonec jsme dokonce ztroskotali na pustém ostrově!
Odtud jsme se museli přes nebezpečnou „bažinu“ dostat po kamenech k zásobám jídla – berušce a medvědovi – a potom dopravit do bezpečí nejen zásoby, ale hlavně celou naši posádku. Cesta nebyla vůbec snadná. Když jsme z nepozornosti nedodrželi některé z pravidel, krokodýli nám občas nějaký kámen sebrali a my jsme museli rychle vymyslet nový plán. Několikrát jsme proto změnili strategii, znovu se domlouvali a hledali jiná řešení. Nakonec jsme to ale zvládli a celá posádka i zásoby se dostaly bezpečně na druhou stranu. Právě tahle aktivita nás bavila asi nejvíc a užili jsme si při ní spoustu legrace.
Odpočinout jsme si mohli během přestávek v místní klubovně. Kromě svačení a povídání jsme hráli stolní fotbálek nebo z kostek stavěli dlouhé řady, které jsme potom jediným šťouchnutím do první kostky nechali postupně popadat jako domino.
Po skončení programu jsme už měli pořádný hlad, a tak jsme se cestou na nádraží zastavili v Auparku. Dostali jsme 45 minut rozchod, během kterého jsme si mohli zajít na jídlo a stihli jsme nakouknout i do několika obchodů.
A potom už nás čekala cesta domů. Vlak byl sice poměrně plný, ale nám to vůbec nevadilo. Sesedli jsme se do jednoho hloučku, povídali si, smáli se a do debaty se zapojila i paní učitelka. I samotná cesta domů se tak stala příjemnou tečkou za celým dnem.
Během adaptačního kurzu jsme si vyzkoušeli, že někdy není jednoduché se domluvit, naslouchat jeden druhému a najít společné řešení. Zároveň jsme se ale zase o něco lépe poznali a zažili spolu spoustu zábavy.
Teď už nezbývá než doufat, že nám to na naší společné lodi půjde a že druhým stupněm společně dobře proplujeme. Tak šťastnou plavbu, 6.B! Vyplouváme! 6.B na adaptačním kurzu
Ve čtvrtek 24. září jsme se my, žáci 6.B, společně s naší třídní učitelkou paní Klingerovou a paní Gregorovou vydali na adaptační kurz do Hradce Králové. Sraz na nádraží byl už v 7 hodin ráno, což byl pro některé z nás možná první náročný úkol celého dne. Vlakem a poté hradeckou MHD jsme se ale úspěšně dostali až do PROSTOR PRO, kde pro nás lektorky Preventivních programů SPIRÁLA připravily adaptační program s názvem Vyplouváme.
A proč právě Vyplouváme? Na začátku šesté třídy jsme se ocitli na jedné společné lodi a čeká nás několikaletá plavba druhým stupněm. Během programu jsme proto prostřednictvím nejrůznějších her a úkolů zjišťovali, jak se nám bude společně plout, jak dokážeme spolupracovat a co můžeme udělat pro to, aby nám na naší pomyslné lodi bylo dobře.
Nejprve jsme si každý vyrobili vlastní papírovou lodičku nebo parník a znázornili na něm, co máme rádi a co nás baví. Potom už přišly na řadu společné výzvy. Jednou z nich bylo postavit z omezeného počtu kostek věž vysokou jako nejvyšší žák naší třídy. Tím je Honza – a protože je opravdu hodně vysoký, nebyl to vůbec jednoduchý úkol! Museli jsme se domlouvat, vymýšlet různé strategie, a především spolupracovat tak, aby naše věž byla nejen dostatečně vysoká, ale také stabilní.
Povídali jsme si také o tom, co je pro dobrou spolupráci důležité a co ji naopak může pokazit. A pak už naše plavba začala být pořádně dobrodružná. Přesouvali jsme se ze dvou lodí na jednu, protože druhá se začala symbolicky potápět. Nakonec jsme dokonce ztroskotali na pustém ostrově!
Odtud jsme se museli přes nebezpečnou „bažinu“ dostat po kamenech k zásobám jídla – berušce a medvědovi – a potom dopravit do bezpečí nejen zásoby, ale hlavně celou naši posádku. Cesta nebyla vůbec snadná. Když jsme z nepozornosti nedodrželi některé z pravidel, krokodýli nám občas nějaký kámen sebrali a my jsme museli rychle vymyslet nový plán. Několikrát jsme proto změnili strategii, znovu se domlouvali a hledali jiná řešení. Nakonec jsme to ale zvládli a celá posádka i zásoby se dostaly bezpečně na druhou stranu. Právě tahle aktivita nás bavila asi nejvíc a užili jsme si při ní spoustu legrace.
Odpočinout jsme si mohli během přestávek v místní klubovně. Kromě svačení a povídání jsme hráli stolní fotbálek nebo z kostek stavěli dlouhé řady, které jsme potom jediným šťouchnutím do první kostky nechali postupně popadat jako domino.
Po skončení programu jsme už měli pořádný hlad, a tak jsme se cestou na nádraží zastavili v Auparku. Dostali jsme 45 minut rozchod, během kterého jsme si mohli zajít na jídlo a stihli jsme nakouknout i do několika obchodů.
A potom už nás čekala cesta domů. Vlak byl sice poměrně plný, ale nám to vůbec nevadilo. Sesedli jsme se do jednoho hloučku, povídali si, smáli se a do debaty se zapojila i paní učitelka. I samotná cesta domů se tak stala příjemnou tečkou za celým dnem.
Během adaptačního kurzu jsme si vyzkoušeli, že někdy není jednoduché se domluvit, naslouchat jeden druhému a najít společné řešení. Zároveň jsme se ale zase o něco lépe poznali a zažili spolu spoustu zábavy.
Teď už nezbývá než doufat, že nám to na naší společné lodi půjde a že druhým stupněm společně dobře proplujeme. Tak šťastnou plavbu, 6.B!
Fotogalerie zde: Adaptační kurz 6.B 24.9.2026 | Zonerama.com
