Dne 3. června se 8.B spolu se 7.A vydala na literární exkurzi do Klicperova divadla v Hradci Králové, kde jsme zhlédli Moliérovu komedii zvanou Lakomec. Všichni jsme se náramně zasmáli nad vtipnými scénkami. Věřím, že díky perfektnímu výkonu herců jsem se nejen já, ale i ostatní vtělili do děje samotného příběhu. Hra poukazovala na to, jak mnohdy peníze pro lidi znamenají více než láska, přátelství a pravda. Díky patří paní učitelce Morávkové a paní učitelce Štěpánkové za zorganizování tohoto kulturního představení.
Míková Denisa, 8.B
Divadlo – Lakomec
Ráno jsem se probudila a myslela jsem si, že tohle ráno bude jako každé jiné. Ovšem pak jsem si to uvědomila. Jedeme do divadla! Co nejrychleji jsem mohla, jsem si oblékla své šaty, připravila si tašku, najedla se, vyčistila si zuby a ve svých balerínách si to štrádovala směr škola.
Cesta autobusem nebyla ani zdaleka tak dlouhá, jak jsem si myslela. Pan řidič nás zavezl skoro až do cíle. Nejprve jsme měli rozchod po náměstí. Sluníčko nám krásně svítilo na cestu a o to víc mě zarazila krutá skutečnost, že jsme nenašla stánek se zmrzlinou. Ovšem tato křivda byla zapomenuta hned po tom, co jsme se jako stádo přivalily před Klicperovo divadlo.
Hned po začátku představení – Lakomec jsem zjistila, že to bude sranda. A taky, že byla. Celou hru jsme hercům vysela očima na rtech a bedlivě vyčkávala, co se asi stane dál. Muselo být opravdu těžké to tak dobře zahrát, a proto jsme odměnili herce bouřlivým potleskem, tak jako každý v sále.
Cestou zpět jsme přemýšlela, co jsem dnes prožila a těším se, že si podobný výlet někdy zopakujeme.
Kapuciánová Šárka (7. A)
Tohle ráno pro každého začalo jinak. Někdo se učil, někdo se teprve chystal, či už byl na cestě do školy. Krátce po odbití první vyučovací hodiny na nás čekal autobus, který měl unést sedmou, osmou a vybrané žáky šesté třídy tam i zpět.
Cestou nás potkalo dost objížděk a semaforů. To ale nebylo zdaleka tak tragické jako všechno to teplo a dusno ze Slunce. Po příjezdu do Hradce Králové nám učitelky povolily rozchod a možnost obhlédnout si Malé náměstí. Jiní chodili sem a tam, druzí prohledávali obchody. Bylo až skoro neuvěřitelné je pozorovat. Někdo chodil ve dvojicích či partách a jedinci raději zůstávali nedaleko místa výstupu. Po necelé hodině se všichni vrátili na stejné místo a společně jsme vyrazili do nedalekého divadla.
Nebyli jsme jediní, kteří tam měli namířeno. Před divadlem stálo několik tříd ze středních škol a bylo zvláštní se pohybovat mezi staršími jedinci, než svou třídu. Hned u východu byla malinká šatna s věšáky, kam se za žeton dávaly vaky a batohy. Poté jsme šli všichni společně uličkou mezi jinými žáky rovnou do divadla, kde se mělo přestavení odehrát.
Když jsme se všichni usadili a poprvé pohlédli na podium, uviděli jsme pár lidí oblečených v šatech a kostýmech. Opakovaně kroužili, pochodovali a vráželi do zdi jako slepí. Hned co vystoupení začalo, projel nám všem hlavou výrazný a důrazný hlas mladé herečky a poté i žalostný povzdych drahého. Všechna světla, barvy a výkon herců mi dodával pocit, jako kdybych byla mezi nimi.
Dobiášová Sára (7. A)
