Ve středu 10. dubna jsme se zúčastnili dalšího preventivního programu od organizace Semiramis. Čekalo nás téma – Všechno jednou poprvé – téma zaměřené na ztrátu.
Vzhledem k náročnosti tématu a nervozitě z blížících se přijímacích zkoušek jsme dostali od lektorky Lucky nabídku na změnu tématu, které je vedeno více aktivněji. Začali jsme tedy hlasováním a nové téma nás oslovilo natolik, že jsme se přesunuli k hazardu, název bloku zněl Nebezpečné bezpečně.
Úvodem jsme si připomněli základní pravidla a mohli se vrhnout na první aktivitu spojenou s vytvářením jmenovek. Jmenovku jsme si netvořili sami, ale museli jsme požádat spolužáky, aby nám napsali jedno písmenko z našeho jména. První riziko bylo na světě, protože jsme si uvědomili, že ne vše jsme schopni ovlivnit. Někdo byl a někdo nebyl spokojen, jak jeho jmenovka vypadá.
Mohli jsme se přesunout k další aktivitě, při které jsme „svůj život“ sázeli na jednu kartu a doufali, že nebude vybrána. V každém rohu byla jedna karta (kule, žaludy, zelené a červené), k níž jsme si stoupli a pokud byla vytažena, tak jsme vypadli. Výběr karty jsme mohli po každém kole změnit a přesunout se jinam. Vítězem se stal poslední přeživší.
Po krátké přestávce jsem se ocitli v kasinu. Penězi se staly naše hodnoty, věci, které jsou v našem životě nejdůležitější. Jak s nimi naložíme bylo čistě na nás. Součástí kasina byla možnost půjčky proti podpisu na prázdný papír. Po ukončení her v kasinu došlo na splacení. Nejdříve jsme zjistili, kdo je v plusu, a pak se začaly vracet půjčky. Součástí bylo odhalení, co se schovávalo za přehnutou částí bílého papíru, kde byli upsáni dlužníci. Odkryla se závazná smlouva, na níž stálo, že dlužníci svůj dluh splatí vtipným vystoupením pro ostatní. V tu chvíli zazvonilo na velkou přestávku. Plni očekávání, co si pro nás trojice dlužníků připravila, jsme se vrátili do třídy na poslední část našeho bloku. Našim dlužníkům se do vystoupení moc nechtělo, vzpomněli si na možnost využití STOPKY, kterou zde uplatnili.
Poslední akčnější aktivita byla zaměřena na důvěru k ostatním. Naším úkolem bylo proběhnout uličkou vytvořenou ze spolužáků, kteří měli postupně zvedat ruce v okamžiku, kdy se k nim budeme blížit. Někteří z nás proběhli bez problémů, ale někteří takové štěstí neměli. Naštěstí se nikomu nic nestalo a všichni jsme přežili ve zdraví.
Do konce setkání nám chyběla už jen chvilka času, a tak jsme se vrhli na zodpovídání anonymních dotazů a hodnocení našeho setkání. V tomto roce se můžeme těšit ještě na jedno setkání, a to poslední v roli žáků základní školy.
Třída 9.B
