Školní výlet neodmyslitelně patří k závěru školního roku, a protože ten loňský nemohl být kvůli covidu zrealizován, byli jsme připraveni si to letos vynahradit. Naše poslední společné dny jsme se rozhodli strávit v Jánských Lázních. Velmi příjemné a útulné ubytování nám poskytl penzion Merlin, jehož majitelé byli vstřícní a sympatičtí. Cestu tam i zpět jsme zvládli díky podpoře rodičů, kteří neváhali děti do Krkonoš dopravit, za což jim patří velký dík.
Vzhledem k tomu, že jsme náš výlet započali v pátek v odpoledních hodinách, věnovali jsme zbytek dne v penzionu zabydlování a relaxaci. Sobotní plány nám tak trochu zhatilo počasí, a tak jsme místo na Černou horu zamířili na velice propagovanou Stezku korunami stromů, která byla od penzionu co by kamenem dohodil. Po cestě vzhůru jsme obdivovali důmyslnost stavby a také si četli zajímavé otázky a tipovali odpovědi. V podzemí „věže“ jsme se mohli i vzdělávat, neboť je tam prezentováno spoustu informací z oblasti pedosféry. Nejvyšší patro Stezky nabízí nádherný výhled do údolí, ve kterém se rozkládají právě Jánské lázně. Někteří jedinci chtěli cestu dolů absolvovat sjezdem tobogánu, ale počasí bylo proti. Odpoledne jsme strávili na chatě, k pozdnímu obědu si uvařili guláš a věnovali se různým hrám.
V neděli nás už Černá hora neminula, ale nejprve jsme si dali malou rozcvičovací procházku ke Starostovu a Panskému pramenu. Po výborném obědě v jedné z místních hotelových restaurací naše kroky konečně směřovaly ke zmiňované Černé hoře. Kvůli bezpečnosti jsme zamítli trasu Klausovým dolem, která byla po dešti značně zmáčená, a raději jsme všichni nahoru vyjeli kabinovou lanovkou. Na vrcholu jsme zdolali rozhlednu, z níž byl krásný výhled do všech světových stran, a poté jsme se odebrali prozkoumat Černohorské rašeliniště. Na cestu zpět do našeho ubytování jsme se rozdělili do tří skupin – jedna skupina si zopakovala cestu lanovkou, druhá šla pěšky a třetí miniskupina sjížděla horu na koloběžkách, což byl skutečně adrenalinový zážitek. Večer jsme si opekli vuřty a jiné dobroty a po zbytek večera byl vyhlášen volný program.
Všichni jsme doufali, že pondělí přinese teplé letní počasí vhodné na koupání, ale ráno tomu nic nenasvědčovalo. Proto jsme opět zvolili variantu dobrovolnosti. Kdo chtěl, odjel na plovárnu do Mladých Buků, ostatní zůstali na chatě a trávili čas poslechem hudby a hraním her. První z možností se nakonec ukázala být výbornou volbou. Počasí se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo a letní teploty nalákaly všechny do vody. Zahráli jsme si tam i přehazovanou. Po návratu jsme dobalili zbytky věcí a už netrpělivě očekávali příjezd rodičů.
Plán výletu byl do puntíku splněn. Všichni odjížděli plni dojmů a zážitků a se slovy díků směrem k pedagogickému dozoru. Bylo moc fajn strávit více jak tři dny v našich nejvyšších horách a zároveň v lázeňském městě. Opravdu jsme si to parádně užili a o výletu můžeme vyprávět jen v samých superlativech.
Mgr. Marika Štěpánková
