Dne 21. 10. jsme se školou podnikli výlet do Kavárny ve tmě. O tomto podniku jsem slyšela a vím, že tam obsluhují nevidomí. O to víc jsem se těšila.
Při příchodu nás přivítal a posadil na pohovku pán, který sdělil pravidla a program návštěvy. Všichni jsme dostali klapky na oči a odvedl nás ke stolu. Zhasl všechna světla, abychom nic neviděli. Sundali jsme si klapky a vnímali okolní zvuky. Přišla ke mně obsluha a optala se: „Co si dáte?“ Odpověděla jsem: „Coca colu, prosím.“ Po chvíli mi paní přinesla nápoj a položila ho na stůl. Zanedlouho se v místnosti rozezněl ženský hlas vyprávějící svůj životní příběh. Před devatenácti lety ztratila zrak kvůli nemoci. Musela najít nový smysl života a vyrovnat se s různými nástrahami. Oporu a pomoc našla u své rodiny, nejbližších přátel a později u vodícího psa. Jednalo se o citlivý a smutný příběh.
Návštěvu kavárny beru jako velmi poučnou. Každý člověk by si měl vážit svého zdraví.
Tereza Hrubešová, 7.A
