V prosluněném pátečním ránu 9. 6. 2017 vyrazily obě třídy prvňáčků na svůj první školní výlet. Směr naší cesty? Nedaleké Pardubice a Slatiňany.
Na tento den jsme se všichni moc těšili, většina z nás nemohla ani dospat. Proč? No přeci nemuseli jsme do školy, místo učebnic jsme si vzali větší svačinu, oblékli si sportovní oblečení a hurá na výlet! Hned u školy jsme nastoupili do autobusu, který nás dovezl do přístaviště u ČEZ arény v Pardubicích, kde kotvila výletní loď Arnošt z Pardubic. Nalodili jsme se a vyplouváme! Usadili jsme se na horní palubu, která nám sloužila jako pozorovatelna a právě z ní jsme sledovali rybáře, veslaře na kajacích, dokonce bruslaře a cyklisty na cyklostezce kopírující tok řeky Labe, také jsme se kochali krásným pohledem na Kunětickou Horu.
Nezapomenutelným zážitkem bylo proplutí zdymadlem, kde se loď v plavební komoře zvedla o 4 metry až nad jez a při zpáteční cestě naopak zase klesla. Celou plavbu nám zpříjemnilo mlsání skvělé zmrzliny. Čas strávený na lodi utekl jako voda v Labi a my jsme se vydali za dalším dobrodružstvím. Přejeli jsme autobusem z Pardubic do Slatiňan. Hned na začátku našeho putování jsme se rozdělili do šesti družstev, stali se z nás Pruhované kotvy, Piráti, Medúzy, Červené perly, Jack Sparrow a Černé perly.
Naše první kroky vedly do kopce k rozhledně Bára, která je celá z modřínového dřeva. Všichni stateční prvňáci vystoupali po točitém schodišti, nikdo to nevzdal. Odměnou nám byly krásné výhledy na okolí, zamávali jsme směrem k Častolovicím a opatrně sestupovali dolů. Nastala chvíle na vyřádění v lesní tělocvičně, to bylo prima. Odtud jsme vyrazili po turistické stezce ke Kočičímu hrádku, miniatuře hradu, která potěší právě malé turisty. Cestou jsme plnili úkoly, za které jsme získávali indicie (písmenka), z nichž jsme měli složit tajenku. Také jsme museli hlídat turistické značky, učili jsme se putování ve skupině. Kočičí hrádek nám učaroval, prolézali jsme bránou, lezli po hradbách, šplhali do skal. Kam vedly naše další kroky?
Interaktivní muzeum starokladrubského koně – Švýcárna. Tady jsme si to opravdu užili. V prvním patře jsme si zkoušeli sedlat, uzdit a hřebelcovat koníky, nebo vyzkoušet jak se sedí v kočáře a řízení koňského spřežení, pohrát si s plyšovými koníky nebo houpacím koněm. Nahlédli jsme i do boxu pro koně včetně krmení i podestýlky. Nejlákavější bylo vylézt na vysokého koně, a vyzkoušet si ten nejkrásnější pohled z koňského hřbetu.
Také jsme navštívili výstavu Afrika „Cestování Auerspergů“, kde jsme viděli ukázky preparací některých druhů africké zvěře. Po prohlídce jsme společně vyplnili naučný kvíz, který půjde do slosování. Poté jsme se vrhli na nakupování malých dárečků, sladkých dobrůtek a drobných upomínek. Zatímco velcí nákupčí potřebovali dostatek času na utrácení peněz, my ostatní jsme si více užívali v zahradě Švýcárny, kde jsme skákali přes překážky, houpali se na houpačce, „svezli se v kočáře“, svačili i odpočívali. Ještě společné foto a vyšlápli jsme dál směrem k hřebčínu.
Cestou nás čekalo opravdové překvapení. Špacírovali jsme si lesní cestou, plnili úkoly a najednou nám byla cesta zatarasena páskou. Teď nastalo to napnutí, co se asi bude dít, o jaké překvapení jde? Z vedlejší lesní cesty přijel jezdec na koni, který nám oznámil, že se budou zahánět koně do stájí. Za malý okamžik přímo před námi překlusalo několik desítek nádherných koní. To byla podívaná! Úžasem jsme zůstali zkoprnělí. Zbytek putování k hřebčínu jsme si povídali jen o konících. A právě u hřebčína v zámeckém parku naše dobrodružství pomalu končilo.
Spolehlivý pan řidič sem pro nás zajel a odvezl nás zpět do Častolovic. Jízdu autobusem nám ještě zpříjemnil promítnutím kreslené pohádky. Poděkovali jsme za bezpečnou a pohodovou jízdu, rozloučili se pokřikem „Výletu hurá, hurá, hurá!“a rozutekli se k rodičům, které na nás už před školou čekali.
Dnešní výlet je minulostí. Máme radost, že nám počasí přálo, překvapení se splnilo a plni zážitků můžeme přemýšlet, za jakým dobrodružstvím za rok vyrazíme.
Mgr. Ladislava Vaňková
